Medovina je medové víno

Naše firma Vám nabízí tradiční českou kvalitu. Medovinu vyrábíme z nejkvalitnějších medů naší země, nejčistší vody ze vzácných pramenů a nejkvalitnějších kvasinkových kultur. 

Máte možnost ochutnat to, co naše příroda vyprodukovala a české ruce přetvořily.

 Medovina v dějinách

Lze předpokládat, že medovina byla běžnou potravinou lidí již v pravěkých dobách, a to všude tam, kde se vyskytovaly včely schopné produkce medu, jde tedy o záležitost celosvětovou a velmi starou. První spolehlivé zprávy nám však přináší antičtí autoři, např. Pytheas nebo Priskos. Nicméně samotní Řekové a Římané velkými příznivci medoviny nebyli, byla pro ně zřejmě příliš barbarským nápojem, pokud jde o medové nápoje, dávali přednost tzv. mulsum, vínu smíšenému s medem. Mnohem větší oblibě se medovina těšila u severnějších národů, např. v dnešním Německu nebo Dánsku, kde byly archeology v hrobech nalezeny picí rohy nebo jiné nádoby s obsahem pylu a kvasinek. Král Kristian III. Dánský nebo Béla II. Slepý vyžadovali od svých poddaných dokonce dávky v podobě medoviny každý rok .

Na našem území je medovina doložena díky svědectvím Araba Ibn Rozteha a Peršana Gurdéziho, kteří navštívili Velkomoravskou říši. Nápoj byl dle nich konzumován především na velkých rodinných oslavách k uctění zemřelého. Medovina se dostala i do latinsko-českého slovníku Mater Verborum z 9. století nebo do Klaretova glosáře z roku 1365.  Zmínky o medovině nalezneme v Kosmově kronice, kde je popisována jako zloděj rozumu, u Dalimila nebo u Přibíka Pulkavy. Ve 13. století bylo nejvýznamnější medařskou oblastí Chebsko (od toho medo egressis). Chebská městská rada nápoj zasílala významným šlechticům i panovníkům, roku 1460 se v Chebu uvádí celkem 13 „medníků“, tj. výrobců medu.

Za Karla IV. vzniká medovině výrazný konkurent v nově nastoupivším víně, a také v pivu. Tato tendence pokračuje od té doby stále a vrcholí po třicetileté válce. Již od 16. století má země nedostatek medu, tím pádem je medovina velmi nákladná, je také choulostivější na výrobu a proto nedosahuje vždy stabilních kvalit, které jsou již běžně žádané. V 19. století přichází navíc konkurence moderních lihovarů. Domácí tradice výroby medoviny zvolna ožívá v 18. a zejména pak v 19. století, kdy je naopak nutné zajistit odbyt medu. Tato snaha je nejurgentnější v 30. letech 20. století, kdy se projeví nadbytek medu.

Výroba medoviny si teda prošla během posledních staletí výraznou krizí, nicméně generace včelařů si nadále receptury předávaly a zajišťovaly tak udržení alespoň drobné výroby v domácnostech zájmových včelařů. Mezi významné osobnosti v této oblasti patří např. slezský kněz a velmistr včelařský Jan Dzierzon, věnující se jak teorii, tak praxi, nebo František Hájek, jenž roku 1899 vydal publikaci Výroba medoviny – praktické naučení, jak snadnými a osvědčenými způsoby vyráběti lze medovinu a různé nápoje z medu. Dalším úpadkovým obdobím ve 20. st. se bohužel stávají jak léta válečná, tak léta socialismu, kdy řízený trh rozvoji tohoto odvětví vůbec neprospívá. Naštěstí v posledních zhruba 10 letech obliba medoviny a zájem o ni vytrvale stoupají, což se odráží i na faktu, že výrobě se nevěnují pouze nekomerčně drobní včelaři, ale též komerční podniky, nabízející medovinu na vysoce profesionální úrovni

 Výroba medoviny

Medovina je oproti vínu na podmínky při výrobě choulostivější, takže je potřeba zachovávat dokonalou čistotu, správnou teplotu atd. Výrobu lze rozdělit na několik hlavních fází:^[6]

• vaření
• kvašení
• dokvašování, filtrace a čeření
• dezertace

 Vaření

Medovina se vyrábí z vody a medu, které se smíchají ve zvoleném poměru. Zpravidla se vytvoří roztok s cukernatostí 20-32 %, ale existují i medoviny s vyšší cukernatostí. Směs se povaří, což zahubí plísně a bakterie a vyplaví většinu nečistot. Kvalita medu je důležitým faktorem pro kvalitu výsledného výrobku. Druh medu má značný vliv na chuť a barvu medoviny - z lučního medu je medovina světlá, z lesního středně tmavá, z medovicového velmi tmavá.

 Kvašení

Ke kvašení se používají čisté kultury různých kmenů vinných kvasinek. Kvasinky se nejprve nechají namnožit v malém množství roztoku (tzv. rozkvas) a poté se vmíchají do připravené směsi. K tomu si přidávají některé další látky, které mají zajistit správné kvasné prostředí – kyselina citrónová nebo kyselina vinná, živné soli (síran amonný, fosforečnan draselný), vitamíny atd. – velký vliv má opět zvolený druh medu, protože každý med má odlišné kvasící schopnosti. Za teploty 20-27° (podle druhu kmenů kvasinek) probíhá bouřlivé kvašení. Kvašení se provádí v běžných vinných sudech, dnes už existují i plastové nebo kovové nádoby určené k tomuto účelu. Pro menší množství medoviny dobře poslouží i skleněný demižon. Kvasit se medovina nechává od jednoho do čtyř týdnů, výjimečně i déle, nicméně příliš dlouhé kvašení kvalitu medoviny snižuje. V minulosti se část rozkvasu schovávala k pozdějšímu užití, dnes už se tato technika nedoporučuje, protože to může vést ke zkažení celé várky, takže je lepší na každou medovinu použít čistou kvasinkovou kulturu.

 Dokvašování, filtrace a čeření

Po ukončení bouřlivého kvašení se medovina přefiltruje a přelije do menší nádoby, v níž se nechá dokvašovat. V dřívějších dobách se zpravidla nechávala dokvašovat až dva roky, přičemž se zhruba jednou za tři měsíce odebraly kaly ze dna. V současnosti se v zájmu urychlení procesu dokvašování napomáhá několikerými filtracemi, dokvašování tak probíhá kolem půl roku; dlouhodobé dokvašování už se provádí jen u vysoce kvalitních medovin. Čeření se nazývá úkon, kdy se do medoviny přimíchají některé látky (želatina, tanin, vaječný bílek), které na sebe navážou zbytky nečistot a tím získáme dokonale čistou medovinu. Kromě toho se do medoviny mohou přidat různé směsi koření a dochucovadel, které dodají medovině zamýšlenou chuť. Vzniká tak medovina mandlová, skořicová, oříšková atd.

 Dezertace

Když je medovinář spokojen s fází dokvašování, zbývá medovinu dochutit a dobarvit. Barva medoviny do značné míry závisí na barvě použitého medu. Protože ta se může v různých várkách lišit, většinou se medovina dobarvuje karamelizovaným cukrem, aby měl jeden produkt stále stejný vzhled. Kromě toho se může medovina dolihovat na zvolený objem alkoholu – kvašením lze vyprodukovat maximálně cca 13% medovinu. Přidávání lihu do medoviny není běžným krokem (narozdíl např. od vína). Po přidání lihu se proces dokvašování téměř zastaví, takže se medovina může stočit do lahví a výroba je tak ukončena.

 Kvalita medoviny

U medoviny není tak vytříbená kultura chuti, jako je tomu u vína. Barva medoviny je značně variabilní. Medovina se pije vychlazená, některé druhy se pijí ohřáté. V lahvi může být medovina lehce zakalená, ale po nalití do sklenice se kal musí ihned usazovat. Pokud ve sklenici plave, výrobek zřejmě není kvalitní – k zákalu dochází buď nečistotou nebo teplotními výkyvy při výrobě. I běžně vyrobená medovina může být lehce šumivá. Oproti suchému vínu jde o poněkud sladší nápoj („suché“ medoviny jsou poměrně málo rozšířené), který je vhodný jako aperitiv nebo dezertní nápoj. Nejdůležitější je kontrolovat, jestli týž výrobek má stále stejné vlastnosti – stejná značka medoviny by se neměla lišit barvou, chutí, šumivostí apod.

zdroj web.